Je to přesně měsíc, co moje nejstarší dcera začala pracovat.
Pořád si živě pamatuji, jak jsem byl nervózní a ustrašený první den v práci.
Měla jsem velké obavy, jestli to vydržím, ale byla jsem dceři moc vděčná, že měsíc vydržela.
Naštěstí manažer, který se mnou dělal pohovor a byl majitelem firmy
Všichni lidé, se kterými pracuji, jsou laskaví a dobří lidé.
Myslím, že se moje dcera dokázala lépe adaptovat na firemní život.
Říká, že se o své zaměstnance stará tak dobře, že si o nich po práci vždycky popovídá.
Jednoho dne se moje dcera opatrně zeptala manažera: „Proč jste si mezi tolika uchazeči vybrali právě mě?“
Manažer uvedl, že mezi uchazeči jsou jak uchazeči se zkušenostmi, tak i ti s dobrým akademickým vzděláním.
Řekl, že existuje mnoho případů, kdy jeho projevy a činy z hlediska charakteru zanechávaly mnoho prostoru pro zlepšení.
Na druhou stranu, moje dcera byla zdvořilá od začátku do konce,
Zapůsobilo na mě, jak přirozeně používal slova „děkuji“ a „děkuji“.
Řekl, že si to vybral, protože si myslel, že by bylo příjemné spolupracovat.
Když jsem ten příběh slyšel, byl jsem překvapen a zároveň hluboce vděčný.
Vždycky jsem si pro dceru zvykla říkat věci jako: „Mami, děkuji, že jsi udělala tak lahodné jídlo“ nebo „Děkuji, že jsi mi něco koupila“, i když jde o maličkosti.
Říkal jsem to tak často, že jsem nakonec řekl: „Děkuji, můžete přestat.“
Jsem o to vděčnější, že tato slova vedla k tak dobrým výsledkům.
Často jsem slýchal, že charakter je důležitější než schopnosti nebo specifikace,
Díky této práci jsem se naučil/a slova a postoje, které používám ve svém každodenním životě.
Znovu jsem si uvědomil, jak důležité je budovat mezi lidmi důvěru.
V každodenním životě musíme pilně praktikovat mateřskou lásku, jazyk respektu a vděčnosti vůči druhým.