Po hodině houslí v 9 hodin ráno jsem se musel hned připojit k přípravnému setkání v kostele, kde jsem čekal až do poledne. Pak už jen hodinu před začátkem hodiny a 45minutová cesta na univerzitu mi trvala, než jsem měl čas na snídani ani oběd. Řekl jsem si, že to prostě vydržím a dám si pozdní oběd až po skončení hodiny v 15:30.
Ale pak se stalo něco, co se mi opravdu dotklo srdce.
„Můžeš si vzít svačinu od starší církve,“ řekl náš představitel církve , když jsem se chystal jít na univerzitu.
Než jsem odešla do školy, naše starší církve mi připravila svačinu. V tu chvíli jsem cítila, jak se mi oči rozzářily. Život daleko od rodičů na venkově nikdy není snadný. Jsou dny, kdy se tíha dělat všechno sama zdá těžká. Ale dnes jsem si díky tomuto prostému aktu lásky připomněla, že nikdy nejsem doopravdy sama. Vždycky jsem se svou „rodinou“! 💕
Později jsem se o hrozny, sladké jako matčina něžná láska, podělila s přáteli na univerzitě. Takové chvíle mi připomínají vřelou útěchu a péči, kterou otec a matka neustále poskytují prostřednictvím naší nebeské rodiny. 💝
Opravdu děkuji otci a matce za to, že mě obklopují svou láskou skrze mou duchovní rodinu. Jejich péče se projevuje v těch nejmenších gestech, přesto se dotýkají nejhlubších koutů mého srdce! 💕