Menopauza přišla náhle.
Mé tělo vyslalo signály jako první a moje mysl se také začala chvět.
Snadno se rozzlobím kvůli maličkostem a moje řeč se stává drsnou.
Šípy mířily hlavně na manžela.
Jednoho dne jsem měla problémy s praním prádla.
„Kolikrát jsem ti už říkal, abys prádlo neobracel naruby? Víš, jak je otravné ho pokaždé rozkládat jedno po druhém?“
Manžel se omluvil, ale já byla pořád naštvaná.
O pár dní později jsem našla skvrnu na manželově košili, znovu jsem se naštvala a začala ho otravovat.
„Proč si pořád špiníš kávou košili? Minule jsem ji musel vyhodit, protože se na ní objevila káva.“
Směs podráždění a mrzutosti vedla k výbuchu nespokojenosti.
„Nebo to zvládneš sám. Myslíš si, že domácí práce jsou snadné, protože to všechno dělám já.“
Můj manžel je klidný a milý člověk, ale zdálo se, že ho v poslední době moje drsná slova a otravování rozrušily a zranily. 
Bylo mi toho pohledu líto.
„Proč se takhle cítím? Je v pořádku, když se takhle cítím po menopauze?“
Pak mi najednou něco došlo.
Byla to „jazyk mateřské lásky“.
Udělejme z „mateřského jazyka lásky“ náš jazyk!
Mluvte vřelým a laskavým tónem.
Projevujme náklonnost místo podráždění a usmívej se místo nervozity.
Tak jsem se rozhodl, že se pokusím krůček po krůčku zdokonalovat svou mysl.
Samozřejmě to není snadné.
Někdy, když se naštvem, můj manžel uteče do jiné místnosti.
Bojuji proti menopauze tím, že zušlechťuji své srdce jazykem mateřské lásky.
Všem, kteří procházejí menopauzou a bojují!!