Jak se čas, který jsem trávila vcítěním a rozhovory se synem, postupně zkracoval, náš vztah se od sebe pomalu oddaloval, než jsem si to uvědomila. I když jsme si povídali, docházelo k nedorozuměním, která vedla k tomu, že jsme si navzájem ubližovali.
Pak mi jednoho dne padla do oka zarámovaná věta „Mateřský jazyk lásky, který volá po míru“.
Jo, tohle je ono!
Uvědomil jsem si, že ačkoliv jsem to v duchu věděl, nedokázal jsem to se svým synem pořádně uvést do praxe.
Od té doby jsem se svým synem začal praktikovat jazyk lásky.
Když se bavíte, řekněte nejdříve „Děkuji, synu“ a
Když jsem zavěsil telefon, řekl jsem: „Synku, miluji tě.“
I když můj syn udělá chybu nebo něco špatně
„To je v pořádku, synu. Zvládneš to! Maminka se za tebe bude modlit,“ povzbuzovala ho.
Díky tomu se syn, který se odtažitě cítil jako cizinec, postupně začal otevírat. Rozhovory se staly mnohem tiššími a komunikace se zlepšila, což nám umožnilo znovu pocítit vřelou rodinnou lásku.
Počátek míru a štěstí je „jazykem mateřské lásky, která volá po míru“.
Chci tohle i nadále praktikovat, abych udělal/a radost všem kolem sebe.