Byl jsem na cestě zpět do svého ubytování a vlekl jsem se vyčerpaný z práce. Najednou mě zaplavily různé starosti. Vzpomněl jsem si na Boží slova „vždy se radujte“ a uvědomil jsem si, že je potřeba nějaká změna.
Na společnou nástěnku ubytovacího zařízení jsem napsal slova, která jsem si nejvíc přál slyšet, a slova, která jsem chtěl sdělit i ostatním.
Vždy se usmívejme 😁 Děkujeme vám všem za vaši tvrdou práci.
Chtěl jsem si ten text číst každý den cestou do práce, abych si obnovil odhodlání.
O pár dní později se však na nástěnce pod příspěvkem, který jsem napsal, objevil něčí vzkaz podpory.
Zůstaň silný/á. Měj dnes šťastný den s úsměvem!
Začalo to s pokorou v srdci, ale cítil jsem hrdost, když jsem viděl, jak se lidé vzájemně vcítí a vyměňují si slova povzbuzení. Upřímně doufám, že vřelé povzbuzení se dostane do srdcí důstojníků, kteří se každý den cestou do práce dívají na tuto nástěnku, a že jazyk mateřské lásky, která volá po míru, přirozeně zakoření v každé jednotce.