Moje starší sestra byla jako moje druhá máma. Starala se o mě, utěšovala mě, hrála si se mnou a vždycky mě rozesmála. Vždycky jsem s ní chtěla být. Byly jsme si tak blízké a nikdy jsem se od ní nechtěla odtrhnout.
Jak jsem stárla, začala jsem se osamostatňovat a přirozeně jsem se od sebe vzdalovala. I během mého vzpurného období tu pro mě vždycky byla. Pak jsem odešla na vysokou a už jsme si tolik nemluvily. Potom jsem se vdala, odstěhovala se a založila si vlastní rodinu. Myslela jsem si, že to se prostě stává, jak člověk stárne.
Pak mi zemřela máma. Znovu se ozvala moje sestra . Utěšovala nás všechny a starala se o mě, mé bratři a sestry. Ale zatímco se starala o všechny ostatní, nikdo ji neutěšil. To mě ještě víc zarmoutilo. Chtěla jsem ji povzbudit a utěšit, ale nevěděla jsem, co říct.
Tehdy jsem přemýšlela o Počátku Míru: Slovech Mateřské Lásky. Poselství vděčnosti, povzbuzení a útěchy mi dala slova, která jsem sama nemohla najít. Jakmile jsem tato slova začala uvádět do praxe, náš vztah se začal obnovovat. Dokázaly jsme se uzdravit, znovu se sblížit a znovu se sblížit.
Díky slovům Mateřské lásky se náš vztah obnovil a já jsem za to nesmírně vděčná. Doufám, že moje rodina bude tato slova i nadále uvádět do praxe, abychom mohli vždy žít s láskou a mírem.