Pracuji jako učitelka v jeslích.
V době odpolední svačiny je obvykle rychle rozdám a řeknu: „Jezte.“
Pokud rozlili svačinu, říkal jsem jim: „Jdi si pro kapesník a utře to,“ nebo „Přestaň to rozlévat.“
Cítila jsem, že bych měla v praxi uvést do praxe jazyk lásky své matky, a tak jsem se zeptala: „Jaká je dnes svačina? Chce se někdo hodně najíst?“ Pokud se svačina rozlila, řekla jsem: „To je v pořádku, stává se to, můžeme to jen utřít.“ I když dítě rozlilo mléko a ušpinilo si oblečení, řekla jsem: „To je v pořádku, můžeme to jen utřít nebo se převléknout.“ V důsledku toho jedno dítě řeklo: „Paní učitelko, převlékla ses!“
Takže cestou autobusem z práce domů jsem si uvědomila, že jsem byla na své děti velmi naštvaná a naštvaná, a hodně jsem o tom přemýšlela.
Odteď budu mnohem více uplatňovat v praxi jazyk lásky své matky!