Nedávno jsem po dlouhé době navštívila matku. Předala mi balíček od jedné z mých sester – někoho, koho jsem také už dlouho neviděla. Maminka mi řekla, že tato sestra si tento dárek schovává od ledna a čeká na správný okamžik, kdy mi ho může předat.
Tohle pro mě bylo naprostým překvapením. Už je to tak dlouho, co jsem od někoho dostala dárek, že jsem si opravdu myslela, že si tak úžasné gesto nezasloužím. Přesto jsem byla hluboce dojatá; cítila jsem to jako tichý způsob, jak se zbavit nedorozumění a „trnů“, které žily v našich srdcích. Neustále jsem si myslela, jak těžké muselo být srdce mé sestry v těch měsících, kdy se jí chtěla ozvat. Muselo to pro ni být velké břemeno nést ten balíček – a bolest z našeho uplynulého roku – bez možnosti překlenout tu propast.
Je mi moc líto, jak jsem jí ublížil svou vlastní arogancí a sobectvím. Doufám, že budu ten, kdo se jako první obrátí a řekne „omlouvám se“, kdykoli nastane konflikt.
Když skrze tento dar cítím její lásku a upřímnost, konečně se cítím viděn/a, slyšen/a a opečováván/a. Děkuji vám, Otče a Matko, že jste mi dovolili skrze ni cítit Tvou překypující lásku. Modlím se, abych se mohl/a stát větším nositelem/nádobou této lásky a pěstovat širokou a krásnou mysl, abych mohl/a zůstat pokorný/á ke všem, zejména ke svým bratři a sestry.
Mé sestra,
„Když se dívám na tento dar, jsem ohromen nejen tím, co je uvnitř, ale i milostí, kterou jsi mi prokázal. Hluboce se omlouvám za chvíle, kdy má pýcha a sobectví vytvořily mezi námi odstup. Teď si uvědomuji, jakou tíhu jsi musel nést, když jsi chtěl podat pomocnou ruku, zatímco já jsem zůstal uzavřený.“
Prosím, odpusť mi ty „trny“, které jsem dovolil/a, aby v našem vztahu vyrostly. Tvá laskavost mě pokořila a připomněla mi, že naše duchovní pouto je mnohem důležitější než jakékoli nedorozumění. Děkuji ti, že jsi se mě nevzdala a že jsi byla tím, kdo vydláždil cestu zpět k míru. Slibuji, že si toho – i tebe – budu vážit s mnohem otevřenějším a milujícím srdcem.“