Dříve jsem se při cestě autobusem unavoval a místo zdraví jsem se prostě dotkl karty a sedl si.
Díky jazyku lásky mé matky jsem si od rána vytvořila dobrý zvyk zdravít lidi.
V dnešní době, když nastupuji do autobusu, pozdravím řidiče veselým „Ahoj!“ a sednu si.
Nejdřív jsem se styděl/a, ale v poslední době je vlastně trapné neřeknout ahoj. Haha.
© Neoprávněná reprodukce nebo redistribuce je zakázána.
17