Vděčnost

Vždycky jsem si myslela, že říkat „děkuji“ a „omlouvám se“ i za maličkosti je trochu trapné, dokud jsem to nezačala praktikovat v každodenním životě. Uvědomila jsem si, že i bez snahy tato slova říkám. Po spuštění Matčiných slov lásky a pokoje to jen stupňovalo. Právě v Církev Boží jsem se naučila říkat a vyjadřovat, jak se cítíme. Být vděčný nebo omlouvat se nikdy není něco, co si musíme říkat v duchu, když to řekneme nahlas, změní to celkovou náladu kolem nás a člověk, který to slyší, bude povzbuzen a také se změní z ticha na hlasité vyslovení. Vzdávám věčné díky a slávu Matce za to, že mi dovolila praktikovat tato slova v každodenním životě.