Po menší hádce s rodiči jsem odcházel z domu s pocitem nesvůj.
Když jsem vstoupil do kostela, přivítala mě dospělá žena s vřelým úsměvem.
„Bůh vám žehnej!“
Jediné slovo pozdravu mě zahřálo u srdce a já na chvíli zapomněl na ten špatný pocit, který jsem měl.
Také jsem ho pozdravil zářivým úsměvem.
Bylo to jen krátké slovo, ale v tom krátkém pozdravu
Naučila jsem se, že jazyk mateřské lásky se nevyjadřuje ve velkých slovech, ale v malých projevech každodenního života.
Stejně jako mi malé pozdravení rozjasnilo srdce, cítila jsem, že bych měla stejnou lásku bez obav projevit i já! 🌸🩷
© Neoprávněná reprodukce nebo redistribuce je zakázána.
16