Když jsem se v sobotu večer dostal domů, kimči zelí už dorazilo.
V neděli bylo pozdě, protože se konala nějaká akce, ale cítil jsem, že musím udělat kimči.
Můj manžel už dořezával zbytky.
Bylo mi to líto, tak jsem se rychle svlékla a hned jsem se pustila do přípravy kimči, ale můj manžel unaveným hlasem řekl:
„Musím to dělat teď?“ řekl naštvaně (?). „Dnes jsem byl unavený a chtěl jsem si odpočinout.“
V tu chvíli jsem byl tak unavený, že mi na rty vyskočila slova: „Tohle je skoro všechno, co dělám, tak proč se rozčiluji, když stačí, když vám jen poděkuji za vaši tvrdou práci?“, ale spolkl jsem je a držel pusu zavřenou.
Pak se mi najednou vybavila kampaň Matčina láska a jazyk.
Tak jsem manželovi řekla: „Je mi to líto. Muselo to pro tebe být těžké~~“
Na chvíli se rozhostilo ticho a manžel mi tiše pomáhal uklízet po přípravě kimči.
Než jsem šel spát, řekl jsem: „Dnes jsi tvrdě pracoval. Odpočívej si.“
Jazyk mateřské lásky zabránil zbytečným hádkám.
Dnes jsem cítila, že čím více praktikuji jazyk mateřské lásky, tím více radosti a štěstí mi to přináší.