Chybí mi moje dcera, která je vysokoškolačkou na dalekém místě.
Vzala jsem si den volna a jela tam se synem čtyři hodiny, chtěla jsem mu dát lásku a podporu.
Vždycky mě zajímá, jestli jíte dobře a nevynecháváte jídla, jestli nejste nemocní a jestli nemáte nějaké potíže.
Moje dcera je vždycky veselá a říká: „Daří se mi dobře. Sním dvě misky rýže denně. Protože je ubytovna hodně do kopce, přirozeně se hýbu, takže si myslím, že moje tělo sílí. Jsi zdravá, mami?“ Dělá si o mě starosti.
Přesto jsem se chtěl postarat o své zdraví chutným jídlem, než začne chladnější zima.
Dokázal jsem vylézt nahoru jedním krokem.
Při chůzi jsem pořád přemýšlel, co bych mohl potřebovat a co bych měl jíst.
Naše dcera, kterou jsme potkali po čtyřhodinové jízdě, nás přivítala nečekanou kyticí květin.
Byl to květ levandule zvaný „stock“, jehož květinový jazyk znamená „neměnná láska“.
Dojalo mě to k slzám, když jsem viděla svou dceru, jak k ní natahuje ruku a říká: „Děkuji, že jsi urazila celou tu cestu.“
Jsem vděčný/á, že z těchto dětí vyrostli dospělí, kteří znají vděčnost a praktikují lásku.
I dnes se navzájem podporujeme jazykem naplněným neměnnou láskou a mateřskou láskou.